Re: Dlouhodobé vztahy

Žubko, my jsme teda měli "jen" dvě děti, společný dům (předtím byt), žili jsme spolu přes 7 let. Počítali jsme oba se svatbou "v budoucnu", ani jeden na ní netrval, nikdo netlačil na pilu. Když se mi po roce a půl na mateřské naskytla nová práce, věděli jsme, že budou nějaké peníze navíc (rodičák+plat) a tak nějak jsme se dohodli, že je teda neutratíme, ale necháme je na svatbu - dotěď naprosto logické, pragmatické, neromantické
Už jsme s tím prostě počítali, ale nemluvili jsme o tom, Pak mě z nenadání můj milý v pokleku s prstýnkem požádal oficiálně o ruku a byla jsem naprosto ohromena, překvapena, potěšena. Svatbu jsme měli tak nějak jednodušší, sice v krásných bílých šatech, v zámeckém parku, ale pak bujaré veselí na obyčejné myslivecké chatě až do rána s rodinou i partou přátel- celkem asi 50-60 lidí, přesně jsem je nepočítala
Po svatbě nás oba nejvíc otravovaly neustálé dotazy - jak se cítíme? Co se změnilo? Jaké to je?... a podobné nesmysly. Cítíme se naprosto stejně, nezměnilo se vůbec nic, oba na to občas i zapomeneme (jako že už jsme se vzali). Takže v našem případě to přišlo ve správný čas a změnilo se jen mé příjmení