Re: Co jste ve vztahu dřív považovali za důležité a dnes už ne?

Já vím. Ale to "schopen" se mi hodně těžko zkousává.
Mám na mysli třeba situaci, kdy já přijdu o práci a musím přesto nějak uživit sebe a dítě, a navíc třeba mám i handicap, který mě při hledání práce limituje. Ale přesto to "dám", protože musím - prostě hledám různé možnosti a nevzdávám to, dokud tu práci nebo vhodný způsob přivýdělku nenajdu.

Druhý třeba práci nehledá tak intenzivně nebo mu ta nalezená "není dost dobrá" a tak třeba tu práci "nemá" a tak třeba "nemůže" platit na to dítě alimenty, a tak třeba já musím pracovat o to víc, protože to dítě prostě jíst a studovat musí (resp. je to v jeho zájmu). Teoreticky ho považuji (s VŠ vzděláním trhem preferovaného směru, mužským pohlavím, ocelovým zdravím, kontakty) za "schopného" pracovat, a tu "neschopnost" tím pádem vidím jen v tom "není schopen nahlédnout, že...".

I když racionálně chápu, že nikdo není v okamžiku O schopen překročit svůj stín S (až v okamžiku O2 je schopen překročit stín S, ale už zase nikoli S2), tak emocionálně to považuju pořád víc za "nechce" než za "nemůže".