Re: Co jste ve vztahu dřív považovali za důležité a dnes už ne?

"od druhého nečekám, že zvládne to, co já, ale naopak to, co já nezvládnu. Doplní mě, vykryje moje nedostatky."

No, tak by to asi správně mělo být - proč jinak by lidé vstupovali do vztahů, že?
Já jsem zatím žila pouze ve dvou vztazích, které na mě kladly nutnost spoléhat v důležitých věcech nakonec pouze na sebe. A vím, že se to tu často řešilo i na Rodině - takové to "nemůžu doma sedět se založenýma rukama a čekat, až se muž v horizontu let laskavě rozhoupá k... (opravě pračky, rozhodnutí, zda bude s ní nebo se mnou...), ale nezbývá mi, než to udělat (a tím i za něj)".
Pak samozřejmě nastává problém s nerovnováhou - když lezeme druhému do "jeho půlky odpovědnosti", on před námi o to víc couvá. Ale dosud mi nikdo nedal uspokojivý reálný příklad, jak tu část odpovědnosti za druhého nepřevzal a přesto doma neumřeli hlady, neshnili a naopak se jim začalo dařit lépe. Takže pozitivní příklady sem , nejen, "očekávám, že...".