Přechozený vztah - dokázaly byste odejít?

Byla tu před pár dny zmínka o přechozeném vztahu. Tak se ptám - jak obecně, ale i konkrétně vás. Kdybyste dlouhodobě chodily s mužem, dokázaly byste střízlivě vyhodnotit fakt, kdy je třeba se zadat a pořídit děti, jinak se propásne ten správný okamžik a pak už vztah vyšumí. Často když přijdou děti později, už to nedělá stejně dobrotu, ten vztah už nemá tu silnou emocionální oporu, tu sílu překonávat překážky.
Ve svém okolí jsem to docela viděla, hodně dlouholeté vztahy, do kterých nepřišly děti, nakonec nebyly nic moc, někdy se lidi rozešli, jindy sice děti přišly, ale ten vztah už je takový - no nevím, jak to nazvat, z ženského pohledu se tam často vytratil ten větší zájem muže, okoukala se mu, pak začal dělat fóry, k dětem ho musela třeba přemlouvat, přestože jí táhlo na třicet, pětatřičet.

Vždycky jsem byla spíš zastáncem prověřit partnera, spíš zamlada, ale kolem sebe vidím hodně párů, kde žena provedla jen to základní prověření - nepije, nebije, nosí peníze domů, ani to nemuselo být nějaké souznění duší, někdy láska, někdy vztah z rozumu starších lidí. Ale brzo do toho takzvaně řízla, často byl vztah rychle pojištěn dítětem.
Zatím to vypadá, že to klape a to jak u dlouholetých vztahů, kde se brali mladí a rychle dítě, tak u starších párů, kde přišlo taky dítě.
Do kuchyně jim samozřejmě nevidím, ale přijde mi, že ten muž pokud se zavázal brzy po začátku vztahu, žena mu nezevšedněla, naučil se, že k ní patří, naučil se toleranci.
Muž, co se dlouho rozmýšlel - žena mu často zevšedněla, byl pak problém se vším a pokud zůstal, často stejně není nadšen a má pocit, že všude jinde je to lepší.

Samozřejmě všechny výjimky potvrzují pravidlo, ale dokázaly byste v dlouholetém vztahu poznat ten kritický bod, kdy dochází ke zlomu a něco s tím udělat? Rozchod nebo postup na další úroveň. Umíte nedopustit, abyste zevšedněly? A uměly jste se třeba rozejít, i kdybyste na něj už byly zvyklé, logika by říkala, že dítě si pořídite s ním i by tlačil věk i byste ho měly pořád tak nějak rády /ale žádná prvotní euforie by v tom nebyla/. Jen byste si řekly, že už to tak nějak není ono a riskly byste nové hledání třeba v pokročilejším věku?

Doufám, že je to tak nějak alespoň trochu srozumitelné, co píšu.