Re: Přechozený vztah - dokázaly byste odejít?

Veverko, tak slovo ještě v případě, který uvádíš, považuju za divné.

Ano, přijde mi divné, že po deseti letech se jeden jednostranně rozhodně, že ještě nechce děti a druhý ano. A kdy je ten první bude chtít? V důchodu? Myslím, že v té době už musí mít oba v těchto věcech dávno jasno. Pokud to není tak, že třeba muž udržuje někdy od pětadvaceti ženu v domnění, že mají vážný vztah, ale není třeba to řešit, vždyť o nic nejde. A najednou se blíží deset let vztahu a stále není třeba nic řešit. Žena už vidí, že by děti mít nemusela, že teď už by se to vyřešit mělo, muž stále vidí, že není co řešit.

Třeba tohle je podle mě typický přechozený vztah, kde ne, že by nevěděli, co chtějí. Nejdřív bylo brzo, bylo třeba se testovat a pak se nějak zapomnělo si v pravý okamžik ujasnit, co teda jako. Někdy s tím žena automaticky počítá jako s vážným vztahem, muž je taky navážno, ale spíš v tom směru, že si zvykne na tu svou stálou, že má někoho doma, případně někdy na servis. Ale už z pohodlnosti nevidí důvod, pořídit si děti, už ani není kdovíjak zamilovaný.
Přesně ten případ, co tu psala Pam-pela. Dlouhodobý vztah, byl by s ní dál, ale bez závazků, bez posunu, kdyby se neobjevila jiná, do které se zamiloval a najednou ty závazky chtěl, protože tohle byl čerstvý cit. A rozcházel se a plodil, přestože tu novou neměl vůbec ověřenou.

Tomuhle říkám typická ukázka.
Proto jsem se ptala, jestli to někdo ve vztahu třeba včas poznal a dokázal si dát stop. Cítil, že to nikam nevede a i když už mu nebylo dvacet, neudržoval to a odešel.