Představy aneb Když jsou věci jinak, než vypadají

Během posledních pár dnů se mi dostalo docela srandovní "ponaučení", že jsou některé věci jinak, než vnímám a představuju si.
Protože mi to ve finále přišlo jako legrační prozření mojí lehké žárlivosti a snad dokonce i závisti a shazování sama sebe - s konečným přesvědčením, že jsem fakt pitomá, nedá mi to se nepodělit.

Mému muži se líbí dlouhovlasé blondýnky, já mám krátké a hnědé vlasy s tím, že dlouhé mi opravdu nesluší.
Nedávno doma tak nějak občas skrytě básnil o kamarádově manželce (teda navíc o 20let mladší než oni oba) a já si v duchu vybájila nádhernou a úchvatnou blondýnu a říkala jsem si s lítostí "a proč JÁ nemůžu mít TAKOVÝ krásný vlasy a proč nemůžu být taky taková krásná a nádherná jako ONA". Docela mi to lezlo do myšlenek, do té doby, než jsem ji potkala...hezká ano, ale krásná fakt ne, denně potkám na ulici desítky krásnějších...a blonďaté vlasy nebyly vůbec blonďaté, ale hnědé s odbarveným světlým melírem. Prostě normální docela hezká ženská, v mých představách ale přerostlá do éterické a téměř nadpozemsky krásné bytosti.


Před pár dny jsem byla u kamarádky a jejího nového přítele. Mám ji moc ráda a přeju jí to nejlepší. Ale - opět lehká žárlivost nebo spíš "závist" na to, co mi o něm psala, co od něj má - péči, pozornost, dárečky, krásná slovíčka, něhu....je to samozřejmé, jsou spolu chvíli a zamilovaní...ale občas bych to TAKY chtěla zase zažít, aspoň na chvíli.
Chtěla, než jsem to uviděla na vlastní oči - všeho bylo na mě moc, pusinek, vyznání, kontaktu, péče...neměly jsme pro sebe s kamarádkou ani chvilinku pro sebe. Její přítel byl okolo ní stále obtočený, stále ji lehce osahával, občas to proložil peprnými slovy , naše povídání komentoval rčením "Miluji tě" směrem k ní v různých tóninách a hlasitosti. Odjela jsem odtamtud totálně vyčerpaná.

Opět jsem si něco představovala, opět to v reálu mělo do ideálu nebo dokonalosti v mých představách velmi velmi daleko.

Třetí případ teda není moc legrační - jednalo se o paní, ke které jsem lehce vzhlížela, jak všechny problémy zvládá bez problémů a s přehledem, a vyčítala jsem si, že já občas upadám do negativních emocí. Bylo to také jen naoko. Paní se léčí se s těžkou psychózou a jen její nejbližší okolí ví, co to obnáší a jaké mívá těžké stavy.

Těch ponaučení poslední dobou mám opravdu dost, některá psát ani nemůžu, na některé si nedokážu teďka vzpomenout.

Máte také nějaký příběh, kdy vás štvala vlastní "nedokonalost" nebo nedokonalost vlastního života ve srovnání s druhými...a nakonec to bylo jinak, než se vám to jevilo?
Dostávám od života poučení dost často...v těchto případech to naštěstí bylo spíš legrační vyústění, kdy jsem nad sebou a svými výplody jen kroutila hlavou.