Re: Představy, aneb když jsou věci jinak, než vypadají.

"Taky si myslím, že když pán bůh někde přidá, jinde zase ubere, to jen někteří lidé si o sobě myslí, že jsou objektivně lepší než jiní lidé."

A já si myslím, že i takhle uvažovat je špatně.

Protože to je, možná jen trochu líp zamaskovaný, zas jen to "budu se cítit dobře jen tehdy, když se srovnám s jinými a to srovnání nevyjde pro ty druhé líp."

Proč to? Je to nutné?

Když má Maruška odvedle vlasy do pasu, pěknou postavu, milující rodiče, hodného manžela, hezké zdravé děti, prima práci, která ji baví a finančně zajišťuje, fakt potřebujeme k vlastní spokojenosti si říct, že aspoň není zdravá nebo že aspoň něco jí v životě trvale nevychází?

Opravdu se musíme srovnávat s Maruščinou dokonalostí a nedat pokoj, dokud na té dokonalosti nenajdeme aspoň skvrnku? Opravdu nedokážeme mít sami sebe rádi a přijmout se bez takového srovnávání?