Re: Setkaly jste se s partnerem citovým vyděračem

Monty ano
Dává mu to moc, já neodpovídám jednoslabičně, začnu se obhajovat, nakonec se třeba nechám i vytočit, protože on tak hezky flegmaticky sedí a dělá ze mě idiota, vůbec neslyší, co mu i klidně říkám, spíš to ignoruje. Nakonec člověka rozpláče nebo vytočí a v té chvíli je na koni, sehraje roli trpícího manžela se semetrikou.
Jak to teď píšu, tak se nad tím musím i v tý depresi smát, to schéma je totiž vždycky stejné a stejně to končí. Nedokážu si říct, je to píp... Nedokážu si to říct proto, že netuším, jak se do budoucna zařídit, takže ty jeho řeči pro mě mají emoční náboj. Kdyby to na mě emočně nepůsobilo, tak by to nejspíš nedělal. I v minulosti dokud věděl, že na mě něco působí, platí, tak to říkal. Když začal mít dojem, že to nepůsobí, že už mi na té věci nezáleží, tak téma opustil.
On má vydírání nějak v povaze, jak už jsem tu ale napsala, nějaká nezávislá třeba dr., co ho k ničemu nepotřebuje, tam by s tou taktikou neuspěl. I ten sex by si opatřila bez něj, nebála by se jak to dopadne, když se nevěra provalí, co jako bude.
Nesměla by ho vlastně potřebovat k ničemu, pak by dal pokoj, neměl by žádnou zbrań v tom svym arzenálu.Nic by jí nemohl udělat, vzít, nic co by si rychle nenahradila.
On se radši i toho sexu a že teda není moc náruživej, vzdá na hodně dlouho, jen aby pomyslně nemusel přilézt, sklapnout krovky on sám. To je prostě povaha, dělá že mu na ničem nezáleží, kromě teda dětí. Na člověka, kterýmu na ničem nezáleží, se prostě nedá najít nic, aby sám uznal, že by se měl krotit. S postupem let mi přijde typ starýho mládence, kterýmu by vůbe nevadilo, kdyby žil sám a měl od všeho klid. Za podmínky, že by si mohl zachovat vztah s dětmi, ke kterým přeci jen citovou vazbu má.