Krizove centrum

Ahoj Leilo,
asi pisu moc pozde a ty uz si tohle neprectes, ale presto.

Tvuj pribeh je jako pres kopirak, s tim rozdilem, ze pro me to byl druhy vztah (nebyl otcem mych deti) a odehral se v cizine.

To co popisujes je knizni priklad psychickeho tyrani a tvuj partner je psychopat (precti si neco vic na internetu). To co naprosto sedi je tvuj background: nulova podpora rodiny, spatne detstvi, chybejici pocit jistoty (nekoho kdo stoji za tebou), zadny majetek..presne tenhle typ psychopaty pritahuje.

Velky rozdil je v tom, ze v zemi ve ktere ziju, se tohle bere velice vazne. Kdyz mi kamaradka dala telefon na krizove centrum, trvalo jeste dva mesice, nez sem tam zavolala. Do telefonu jsem se omlouvala, ze jsem cizinka, ze vlastne ani nejde o zadne domaci nasili, nikdo me nebije, jen ponizuje, kritizuje a neustale virtualne vyhazuje z domu, pokud projevim vlastni nazor. Nemela sem kam jit. Opravdu velice me prekvapilo, kdyz mi rekli, ze volam spravne. Pozvali me na schuzku, ukazali jak to tam vypada (trochu strasidelne na prvni pohled, na misto me navadeli pomoci mestskych kamer po telefonu, neni na mape, na internetu je jen telefon apod., dvoje oplechovane dvere, vsude kamery. Ale uvnitr krasny dvur pro deti, herna, pokojicky, veskere vybaveni. Rekli mi, ze pokud nas zase vyhodi, mame si vzit taxika a kdykoli prijet, oni ho zaplati.

To se stalo po dalsich dvou mesicich, trochu dramaticky za pomoci policie, protoze kdyz sem mu rekla, ze tedy odchazim kdyz me vyhazuje, prekvapenim polknul a odmitl mi vydat nase pasy.

V centru mi rekli, ze nemusim za nic platit a zustat muzeme jak dlouho je potreba. Zaklad pro me byl, ze jsem mela praci a podporu zamestnavatele (obrovsky rozdil proti cesku, tam bych se bala, aby se o mem pobytu v centru nekdo nedovedel, zamestnavatel zvlast!), za tri mesice jsem si vydelala na deposit a nasla si maly byt, ale vim o maminkach, ktere tam byly 9 mesicu, jine skoro dva roky.

Co se ale stalo potom a to si myslim, je presne to o cem mluvis, je, ze jsem sedela v mem byte, mela praci, svoje deti u sebe a PRESTO jsem citila obrovsky strach. Byla jsem sama. Ja mela stesti, ze v centru pracuje rada psychologu, kteri pracovali s detmi (hrali si s nimi, myslim, ze deti ani nepoznali, ze se neco deje..ono, kdyz detsky psycholog s detmi pari videohru a vsichni vcetne jeho u toho rvou jako paviani, tak je vubec nenapadne kdo to je :)..a pracovali i se mnou a "nutili" me mluvit, i kdyz me se vubec nechtelo.

Zpracovat sem musela predevsim na sobe. Prestat hledat nekoho, kdo bude stat za mnou a zacit spolehat sama na sebe. Ta dira, kterou meli naplnit moji rodice laskou je proste prazdna, pokud ale budu hledat nekoho kdo ji naplni misto nich, narazim jen a pouze na dalsiho psychopata, je potreba si ji naplnit sama. V mem pripade pomohlo zacit pracovat kolem deti, jako instruktor (zdarma) kolem jejich krouzku. Postupne jsme tak ziskali okruh pratel, ktery ted tvori nasi socialni sit. S praci a casem se trochu zlepsila i moje financni situace a tak uz tolik neresim, ze si nemuzu postezovat mame, kdyz me neci trapi, nebo si zavolat tatovi o penize, kdyz je potreba. Pokud zvladnes si svoji "diru" zacelit sama, budes fakt dobra, vetsina lidi tohle vubec delat nemusi!

Takze za me: psycholog ano, krizove centrum stokrat ano (ver, ze jsi presne ten, kdo ho potrebuje) a i kdyz se ti zda, ze ti nepomuzou, pomuzou, reknou ti na co mas narok, treba budes i prekvapena (i kdyz pochybuju, ze v cesku to bude az takovahle hmatatelna materialni pomoc jako tady). Pomalu rozmotat, udelat si plan a krok za krokem ho plnit..a hlavne pochopit, ze se NEMUZES povesit na dalsiho chlapa (a uz vubec nemuzes viste na tom soucasnem). Pochopit, ze to co dela NENI normalni a ze se muzes pretrhnout, ale ve vasem vztahu se nic NEZMENI. Musis se postavit na vlastni nohy a pak na nich stat. A to je to netezsi. Drzim palce!