Re: Partner je na mně závislý

Jestliže nebude chtít bejt s cizí ženou a jejími cizími dětmi, nikdo ho u nás nedrží. A nikdo ho nikam nevázal.¨
Nebudu se přizpůsobovat jemu, on to zvládne a jestli ne, tak ať si najde bezdětnou, jak píšeš a bude spokojenej, když myslíš.


Nic ve zlým, ale ty do něj očividně nejsti tak zamilovaná, jako on do tebe. Není to pro tebe muž v velkým M, jen parťák.

Dva císaře chápu, ovšem zase se mi nelíbí styl: hned jsem mu oznámila, že další děti nebudou, věděl to před nastěhováním. A co on jako na to OZNÁMENÍ, tak typuju, že neřekl nic, protože byl už zamilovaný, takže tě nechtěl ztratit, tak se to rozhodl neřešit.
Pochybuju, že reagoval PROTIOZNÁMENÍM: miláčku, to vůbec nevadí, nikdy jsem nijak o děti nestál, teď mám dvě nebiologické a to mi stačí - hmm, tak tak by nereagovala většina žen ani můžu

Chtěla jsem ti říct, že to bezhlavé sestěhování po miniaturní známosti se ti bohužel právě teď vrací.
Do společného bytu mají lézt lidi, kteří jsou v základních otázkách zajedno /ne, že je jim oznámeno, ale oba to cítí stejně/.

Jako vyrovnaný vztah bych viděla po tvém boku třeba čtyřicátníka, který má jedno, dvě dospělé děti, už je biologicky vyrealizovaný, mimino nemusí, ale tvoje děti bude akceptovat, slušně se k nim chovat a přiměřeně se na nich podílet.
S tímhle co máš se jednou rozejdeš, nebo začneš těžce handrkovat o rozdílných životních plánech /protože většina mužů si nějaké to bio dítě přece jen zplodit chce/. Svým způsobem to bude chudák, pokud se do té doby nezbaví citové závislosti na tobě, protože sice bude chtít svoji úplnou rodinu a dítě, ale z důvodu závislosti bude mít problémy zase od tebe odejít. Tak se v tom může slušně pleskat.
Ne nadarmo se říká, že rovný rovného si hledá a je to tak správně. A pokud už nejsou ve stejné pozici, musí být s tou, která jim po boku takového partnera připadne, srovnáni.

Zajímavé, že se nikdo nediví svobodné bezdětné, která léta uvázne ve vztahu s rozvedeným dětným, že jí nakonec hrabe ze situace, kdy ho miluje, ale nemůže ho přesvědčit, aby kvůli ní a s ní měl alespoň jedno, dvě další děti.
Ovšem kdyby to cítil chlap, tak je exot?
Ve skutečnosti to by mu ta žena musela ZA TO vysoce stát a vydržet mu to vědomí její exkluzivity po celý život, aby se smířil dobrovolně s faktem, že bude dělat jen tatínka cizím dětem.

Na tohle je se třeba bezdětného protějšku /ať muže nebo ženy/ ze strany dětného partnera důtklivě ptát /ne to přejít oznámením nebo mlčením/. Člověk si pak ušetří mnohá trápení, třeba situaci, kdy si děti na nového partnera zvyknou, přilnou a po pár letech on zjistí, jak opadne největší zamilovanost k partnerce, že prostě tu biorodinu přece jen chce, že bez toho bude mít v životě deficit.
Pak je to trauma pro všechny zúčastněné aktéry.
Takže - když nerovný vztah, lidi musí mít jasno dopředu a shodnout se ve vizi budoucnosti.