Re: Partner je na mně závislý

Agatho jasně, rozumem se ale nedá nadiktovat, jestli o toho člověka začneš stát i po duchovní stránce.

Někdy to skončí jen tak, že ten druhý vnitřně vyhodnotí, že "závislák" je pro něj svým způsobem výhodný partner, protože se vždycky bude enormně snažit neztratit svůj objekt, bude se přizpůsobovat a strašně snažit. To mu klidně bude stačit, spokojí se s tím, což je vůči tomu druhému dlouhodobě strašně nespravedlivé, ale spousta lidí tak žije.
Jenže když nezávislák pak potká někoho, kdo mu bude SKUTEČNĚ imponovat, nastane průšvih, protože nazná, že "teď je to ta osudová" a bude chtít končit.


Vyšší level je, že se oba dostanou na stejný stupeń, jenže to se prostě nedá naprogramovat, to ten nezávislejší tak musí cítit citem, cítit obdiv, vzhlížet, nedá se jaksi říct: jo, je dobrej, tak já k němu budu vzhlížet.

Svým způsobem život se závislákem není pro každého, pokud mu nestačí pejskoidní partner. Aby pejsek vyrostl, musí se mu poskytnout to, co každý nedokáže a nemá na to trpělivost. Oporu, akceptaci, JISTOTU i to vzhlížení. Protože to třeba pejsek nikdy neměl a vyléčit ho může je takový partner, který mu to dá. Kdo mu to nedá, bude mít doma pejska a třeba se časem pejska zbaví, nebo taky ne.
Každopádně není dobře zůstat v pejskoidním módu pro oba dva, to už je lepší, když se zavčasu rozejdou.
Ještě to pak může mít další důsledky, když je nezávislejší ne úplně čistý charakter, tak se ta závislost pro pejska stane bičem, bude se muset pořád usilovat, aby neztratil "lásku".

Agatho, podle tvého psaní to tak nebylo, ale spousta vztahů, kde je jeden závislák, nakonec tak skončí. Jeden se musí pořád snažit, aby byl ok, po všech stránkách vynikající partner, aby nebyl odejit, druhý z toho těží.
Jsi dobrá, žes to pojmula druhou cestou.