Jsem vyždímaná

Jsem vyždímaná, psychicky, jsem nervozni jako bych vypila 100 káv. a nemám z čeho:
1) práci mám ráda. ke konci roku se už nic nebude řešit nic vážného, takže pohoda, klídek, mám čas i na net, prostě fajn, šéfové fajn, plat blbý ale zato nečekané prémie na Vánoce, takže si nemůžu stěžovat. Bývalý platí sice malý peníz ale platí včas, tam taky není problém.
2) Vánoce neřeším nějak stresově, co napeču za dva týdny, to napeču, stejně to moc nejíme, tak spíš jen pro zábavu a vánoční vůni v bytě :) dárky už jsou z 50% nakoupené, co není, to jsou jen maličkosti a dají se koupit za jedno odpoledne. takže tu taky není problém.
3) hlídání pro dcerku mám, každé pondělí mám ještě do večera brigádku, sice ne extra penízky, ale každá korunka se počítá. brigáda je taky pohodová, takže ani tu problém není.
4) protože mám hlídání, můžu si dovolit i trošku sem tam rande. hurá sice málo, ale nevadí, takže tu taky problém nevidím.
5) přítele sice oficiálně nemám, i když s ním randím, sice to momentálně drhne skřípe, ale nic není věčné, takže tu taky problém nevidím.

A i přesto jsem utahaná, nazlobená, nervozni, na chudáka dcerku křičím, jsem podrážděná maminka a počítám minuty, kdy už půjdeme po pohádkách spát. I když není nic problémové, ráno vstanu, jdeme do školky na 6 hodin, z práce letím do školky, pak nákup nebo vyřízení pár věcí, domů, trošku poklidit, dát kočkám, uvařit, oprat, hrát si, připravit na další den, koupel, večeře, pohádky, spát. prostě furt něco musím. pořád něco musím. dokolečka dokola. musím uvařit. musím do školky. musím si hrát nebo přetrpět to, že si nehraju. malá je dysfatik, už jsem na ni včera houkla jak jsem byla už bez trpělivosti at se zatraceně nadechne, že to za ni nikdo neoddýchá, že musí dýchat jinak to nepůjde, přičemž se dcerka samozřejmě dala do pláče a já se cítila jak ta nejmizernější matka na světě. nedokáže vyslovit jednu jedinou vět, jediné slovo bez dlouhého zakoktání zá-zá-zá-zá-zá-zá-zá-záááá-záá-tra (zítra). není to její chyba, snažíme se, jen je toho na mě moc i když toho moc není. prr rýpalky jo chodíme, kde se dá, logo školka, logo škola bude příští rok atd. atd., jen pořád něco musím. musím. musím. musím. nenávidím se za to, jak jsem neustále podrážděná. hlavně odpoledne. máte někdo nějaký nápad, jak nebýt tak strašně strašná?? nechci být taková, je to tak jen 3 týdny cca.