Re: Jsem vyždímaná

Jo, to je přesně ono, už se to táhne od rána, u toho oblíkání, stíhání do školky, teď sice nejsem druhý den na kole, ale odpočinu si parádně na kole do práce, a pak na kole do školky, kdy si vyčistím hlavu a konečně mám pocit, že nemusím (jo, musím, stíhat do školky ) ale nemusím čekat na tramvaj, nemusím se dívat na obličeje lidí, kteří po práci vypadají jak zombie, tedy i ráno do práce, vidím jen auta a sem tam chodce, a u toho si nádherně odpočinu. všichni jsme zdraví, nic nás netrápí... jako bych v tom "musím" ztratila sama sebe, jsem pak nervozni, i to kouření na balkoně je takový můj únik od toho všeho musení. jen tak sedím u kávy, čučím do blba a relaxuju. a pak už stačí jedno malé mrčení od dcerky a jsem nervozni a škaredá :( hned jsem si vzala hořčík, vzpomněla jsem si, že mám v zásuvce u stolu. zdá se mi, že všechno "musím" a nic, nebo skoro nic "nemůžu", jestli to dává smysl. prostě kolotoč musení.