Majetnické sklony

V souvislost s jedním předchozím tématem jsem si uvědomila, že mám majetnické sklony.

Líza tam velmi moudře napsala, že "partner nemůže poskytnout zázemí, které měli v děství poskytovat rodiče.
Mnoho vztahů zkolabuje na tom, že citově nedosycený partner od toho druhého chce příliš - očekává od partnera, že mu zaplní černou díru vytvořenou nedostatkem rodičovské lásky. To ovšem nelze a takovej vztah je z 99% odsouzenej ke krachu."

Svoje dětství si pamatuju jako harmonické, až na jednu traumatickou událost, která mě myslím nijak zvlášť nepoznamenala.

Přesto mám tendence partnera „dusit“. Racionálně si uvědomuji, že mu musím nechat prostor na záliby, kamarády, jeho rodinu… ale ve slabé chvíli to nedám a dělám dusno.

Dá se s tím nějak laicky pracovat, nebo je to na psychoterapii?