Re: Majetnické sklony

Monty, "tak ale to si snad lidi buď řeknou, nebo to poznají z chování... a to je zas o tom, jestli někdo "chce dělat radost" a nedá najevo, že ho to vlastně nebaví, tudíž vysílá špatnej signál, nebo to najevo dá, ale přesto se přemůže, nebo dá a nepřemůže. Navíc lidi mají i nějaké své zvyky a rituály předtím, než do vztahu vstupují a někdo je ochotný je změnit, někdo ne. Podle mne je podstatný si tohle říct na rovinu."

no dyť jo, píšu to samé. Předpokládat, že druhý to má stejně jako já, je cesta do pekel. Partneři si musí říci, co komu vyhovuje, a uzavírat kompromisy, hledat řešení. Ovšem tohle platí i v přístupu k samotnému vyjednávání. Pro tebe je třeba jednou řečené NE jasná odpověď na další rok (ohledně bydlení, ohledně kina by to bylo snad jen na ten jeden večer, doufám), a diskuze proč ne jsou ztrátou času. Možná ale to má tvůj partner jinak, a třeba by již po půl roce přivítal další diskuzi na téma. Nepřijde s ní sám, protože ty vypadáš spokojeně se současným stavem ("nedáváš najevo", "děláš radost"), a to, že jsi před půl rokem "jasně sdělila", že je ti to líto (že se nechce sestěhovat), je již tím přespůlročním "pohodovým chováním" jaksi přemazáno. Tys "to dala najevo" ale přemáháš se, vysíláš špatnej signál, protože nechceš prudit. Domnívám se, že to děláš proto, že ti ten vztah za to stojí i tak, jak je teď. Chápu to - když ho miluješ není co řešit. Ber nebo nech.