Mám pořád ustupovat?

S přítelem chodíme spolu 7 měsíců. Od začátku oboustranně velké zamilování, oba jsme byli delší dobu bez partnera… já jsem na samotu zvyklá, on od začátku mluvil o tom, že by chtěl s někým žít. Začala jsem si na tu myšlenku zvykat. Jenže postupem času začaly vznikat mezi námi rozpory a on najednou změnil názor: že mě miluje, chce se mnou chodit, ale společným bydlením si není jistý.
Já to beru jako projev nedůvěry z jeho strany: není si jistý mnou, naším vztahem…
A kvůli tomu vznikají stále častější hádky. Já se třeba při řeči žertem zeptám, jestli spolu budeme až do smrti.
On zcela vážně odpoví, že neví. To mě urazí, vznikne hádka, já se neudžím a řeknu něco ošklivého, třeba ať tedy vypadne z mého bytu.
On se urazí a jde.
Následně já se vždy omluvím a on „mi odpustí“ a vrátí se.
Poslední taková hádka byla na Silvestra. Od té doby ticho. Vře to ve mně, chci být s ním, mám chuť se zase omluvit.. zároveň ale vím, že se točíme v kruhu a hádky budou pokračovat. Na druhé straně mám strach, že když nedolezu já, on se už neozve. Mám zatnout zuby a nekontaktovat ho? Co radíte? Prostě mu evidentně na tom vztahu nezáleží tolik jako mně.