Re: Když je někdo tak hodný, až je hloupý.

Svými dosavadními zkušenostmi jsem došla k závěru, že ti skutečně hodní lidé o svých dobrých skutcích nemluví, ani se jimi nesnaží okolí oslnit, ani neočekávají za své skutky nějaké ovace, ono jim totiž ani moc nepřijde, že nějaké dobro páchají, protože je to pro ně věc vlastně přirozená. Okolí vnímají vlastní optikou, tudíž od něj neočekávají nic špatného a vidí v lidech také to dobré.

Pak jsem poznala jinou skupinku lidí, kteří stále fňukají, jak jsou hodní o okolí je vyčůrané jak mraky. Zprvu jsem je litovala, ale po čase jsem zjistila, že fňukají proto, že oni hodní vlastně být nechtějí, že tak konají jen na nátlak okolí, či pro svůj blahosklonný pocit (já jsem tak dobrej!), či proto aby je okolí litovalo (to jsou ty typy trpitel) nebo adorovalo, zkrátka kvůliva vnějším vlivům, nevychází to z jejich vnitřního přesvědčení. Ti pak samozřejmě trpí, protože je to na jejich úkor, vnitřně jim to dobro takové potěšení neskýtá.

No a já se řadím mezi potvory, které činí jen to, co opravdu chtějí, i když to občas někomu přijde sobecké. Sice tak nejsem za hodnou, ale je mi líp. Avšak ty věci, které tu zakladatelka vyjmenovala, ty dělám taky, ačkoliv jsem takový sobec.