Re: krize středního věku

Nedomo, zažila jsem něco takového, když jsem si uvědomila, že už definitivně nebudu mít další děti. Jak píšeš, už žádný další milník na cestě, k ničemu už nesměřuji, už všechno proběhlo, mám "splněno". Jistě, děti rostou a čekají nás milníky spojené s nimi - dospívání, školy, vztahy ... Ale já osobně už tak nějak "jedu z kopce". Zpočátku jsem se z toho cítila trochu depresivně, ale myslím, že už jsem se s tím smířila. Pomohly mi tragické události v rodině, kdy jsem si uvědomila, že štěstí je žít a být zdravý, mít své lidi kolem sebe, a toho si každý den vážím, víc nehledám. Naučila jsem se obrazně řečeno neběžet za žádným cílem, ale žít okamžikem, takové to otřepané "užívat každého dne, jako by byl poslední". Ale ono to tak opravdu funguje, dá se to naučit, člověku ani nic jiného nezbývá, když nechce druhou půlku života prožít v pocitu marnosti. Je pořád spousta věcí na světě, které jsem ještě neviděla, nečetla, nevyzkoušela ... tak dokud zdraví bude sloužit, mohu se jim teď věnovat.