Re: krize středního věku
Ach jo, úplně ti rozumím - mám to stejně. A taky nevím, co s tím - tady ty milníky jak píšeš (studium, práce, svatba, vlastní bydlení, děti...atd.) taky dávaly a dávají mému životu smysl a řád. Nikdy jsem nebyla typ, co se dokáže radovat a žít jen z maličkostíí všedního dne - respektive, dokážu se s z nich radovat, pokud mám NĚCO před sebou, někam směřuji.....
Teď ty milníky ubývají a poslední dobou mám pocit, že mě v budoucnu nečeká už nic extra pěkného...popravdě před sebou vidím jen pubertu svých dětí, jejich odchod z domu, stáří, nemoci a smrt svých rodičů a nakonec stáří, nemoci a smrt svou vlastní.....a zrovna bez těchto milníků bych se celkem obešla.
Taky nevím vůbec co stím, taky cítím, že jsem v nějakém meziprostoru, taky mám strach, že teď už bude všechno jenom horší a místo nahoru, už půjdu jenom a jenom dolů....a nedokážu se s tím smířit.
Odpovědět