Re: Co mám dělat, když se cítím mizerně?

já to vlastně mám podobně, v jiných aspektech života, mám jiné druhy trápení (z dětství, z mládí a rané dospělosti), hodně toho nejde změnit,ale ovlivnuje to můj život a mít dnešní rozum a tehdejší věk ...(ale taky se mění podmínky, snažím se rvát do hlavy že v té době to prostě bylo tak nej řešení)

já jsem taky ta dobrá vrba, ten dobrej blbec, všem pomůžu atd. Vždy se snažím vše brát i z jiných pohledů než je ten můj, na všechny beru ohled a často na to doplatím. Jenže jak si "dupnu", tak lidi dost koukají, co se děje. Nejsou na to zvyklí.

jakmile si postěžuju, jak něco řeknu já....tak hned milion poznámek co dělám blbě a že si to myslím blbě a že nemám řešit....jo taky se často cítím sama.

ad. manžel - chlapi to jednak fakt mají jinak, jak řekla Pampela nekonečné ženské emoce nejsou pro ně hmatatelné a často nevědí, jak s tím naložit. Taky se s tím učím žít. Já potřebuju mluvit, pojmenovávat věci, pocity.....jednak jak se chovají a co říkají často nekoresponduje s jejich nitrem, nedávají to najevo tak okatě, tak často, v takové míře .....manžel je sice můj nejbližší, taky na něj často "bleju" svoje trápení, ale často si musím připomínat, že jsou věci, který ani omílání po 150 nevyřeší, je potřeba se s tím srovnat i sama (i třeba za pomocí toho odborníka), ujasnit si, co vlastně cítím, co chci a pak to "napasovat" na chod rodiny, na city ostatních ....některé věci konečně přijmout, odpustit sobě i blízkým. kolikrát jsem chtěla od manžela jednoduché "řešení" a on spíš odpověděl "řekni co mám dělat".uměl pomoci hmatatelně (ano, byl se mnou, objímal mě, atd, ale pokud to je dlouhodobé a nemá to konce, tak to už pak kolikrát nechápal, "co furt řeším, že to je pryč") zlobila jsem se, ale měl v té chvíli pravdu. Jak mohl vědět, jak vyřešit moje pocity a trápení, když jsem to třeba ani pořádně neuměla pojmenovat....ale u mě se jedná o starý bolesti jiného rázu.

rodiče mám, ale máma je taková povaha (spolu s živ. údělem, dětství nic moc atd.), že se s ní pomalu nedá existovat. snažím se, vyčerpává mě to, pořád se snažím bejt její hodná holka (je mi 32)..... stejně vždycky to je blbě, at udělám co udělám.... je mmi to strašně líto.

hodně štěstí