Re: Co mám dělat, když se cítím mizerně?

Jednou jsem měla taky stavy, kdy mi přišlo že to "nezvládám", respektive jsem se taky cítila ukřivděně, že mi "všichni ubližujou". K psychologovi jsem se "bála" (resp. neměla jsem žádné zkušenosti, a s "bílýma pláštěma" prostě nejsem moc ráda v kontaktu), tak jsem šla ke kinezioložce. Aniž bych cokoli hlubšího o kineziologii věděla, nasměrovala mě tam jedna má studentka. Už do telefonu jsem se rozbrečela, paní původně povídala že nemá tolik času, pak ale zvážněla a řekla ať dorazím následující den.
No v podstatě toho o kineziologii stále moc nevím, byla jsem tam jednou a naposled, ale pomohlo to - bylo to přesně to co jsem potřebovala. Starší moudrý člověk mě jednak vyslechla (vypotřebovala jsem tam celou krabičku těch vytahovacích kapesníků), nesoudila mě, ani nijak zvlášť neradila, jen mi v podstatě "nastavila zrcadlo" - dovolila mi vdět sebe sama jakoby z venčí, aby mě samotné secvaklo jak se ta situace asi jeví jiným, a kudy z ní ven. A taky mi řekla jednu krásnou větu - že pocit křivdy užírá hlavně toho, kdo ten pocit má, a není žádným "trestem" či zpětnou vazbou tomu, kdo ten pocit způsobil (čili já se budu trápit a ostatní budou v klidu - což mě bude trápit ještě víc, ale ostatní budou pořád v klidu.... taková spirála ve které se točím pouze já, ale okolí ji vůbec nezaregistruje). A taky, že spadnout do splínu/mizerného pocitu je hrozně lehké, ale vyhrabat se z něho naopak nelehké, takže musím v sobě "přeprat" to smutné myšlení, protože moje pohodlná hlava chce samozřejmě dělat to lehčí, ne to složitější.

Teď už se mi ťukťuk dlouho nestalo že bych do podobného pocitu spadla, ale přičítám to tomu, že nejsem ve stresu a nechodím do práce. Vloni jsem měla na půl roku brigádu a jak jsem byla přemotivovaná a chtěla "všem" dokázat jak na to mám, brala jsem si všechno moc osobně a taky mě rozhodila i docela malá věc, kterou zpětně nechápu že jsem neuměla "vykomunikovat". Takže si umím představit, že když jsi v nepohodě, že tě dostanou i malé věci/události.

Jo a s tím FB to je pravda, tam teď vůbec nechoď, nic ti to nedá užírat se představou kde se kdo baví bez tebe, to ještě víc posiluje pocity typu "mě nikdo nemá rád".