Re: Potřebuji morální podporu

Bin
brečím, zas...
Ty tvoje dvě známé...super, že se z toho dostaly
Já když si na sebe vzpomenu před 6ti, 7mi lety, šla jsem na pohovor, věděla jsem, že to dám, že to místo dostanu. A taky jsem ho dostala.
Nevím, jestli mi něco pomůže se sebevědomím, to je totiž asi můj největší problém.
Chodila jsem pravidelně ke kadeřnici, na nehty, kupovala si oblečení...
Teď si koupím max novou spojku do auta.
Moje kamarádka mi pořád říká, že jsem pro ní byla vždycky vzor, nevím proč. Snaží se o miminko a přestavují dům, poklidný vztah. Mojí korábku na rozbouřeném moři by asi žít nechtěla. Možná mám víc zážitků, to jo. Ale psychiku na rekonvalescenci.
Chtěla bych jet s mojí mámou na tři dny někam do lázní. Myslím, že by mě to nakoplo, musím to nějak zorganizovat. Nějak se nakopnout. Nejhorší je, že syn mě nenakopává, to je prostě běžná a pravidelná starost - i radost. Vím, že musím. Navíc když jsem mu vysvětlila situaci, že si koupíme byt apod. tak byl v šoku, nechce pryč. Chápu. Nikdy neměl pořádně tátu, jen mýho dědu a s mým přítelem si užil spoustu věcí. Naučil ho plavat, lyžovat, nikdy za něho nelitoval peníze...
Tím je to pro mě těžší...