Nikdy mi žádný chlap neřekl, že mě miluje

A já to nikdy neřekla žádnému chlapovi, žádného nikdy nemilovala (ani manžela) a ani se neptala, jestli mě miluje (ani svého manžela). Svým dětem říkám denně, že je miluju, a cítím to naprosto upřímně a nic tak silného jsem nikdy k jiným lidem necítila. Nikomu jinému jsem miluji neřekla a nemiluju ani svou matku. Zamilovaná jsem byla tak v pubertě, ale to byly hormony a představy (a ne že by mě nelákalo být zamilovaná a milovat, ale buď na to vůbec nejsem nebo jsem nepotkala toho "pravého"). Kromě dětí mám prostě pro všechno ostatní živé jen kategorii ráda a moc ráda. Až do přečtení té diskuze s otázkou "miluješ mě" mě vůbec nenapadlo, že ostatní lidi si běžně říkají "miluju tě". Já žila v domnění, že to jen ve filmu a v realitě si to jen myslí, ale nemluví o tom. Já o sobě vím, že jsem uzavřená a city rozhodně neplýtvám, ale je tu ještě někdo, kdo se s partnerem nebaví o tom, jestli se milují (on ji a ona jeho), i když se třeba milují?