Re: Nikdy mi žádný chlap neřekl, že mě miluje.

Já říkala i slýchala "miluju tě", když jsme byli zamilovaní, to je jedno, že to nebyla opravdová láska, její hloubku jsem neanalyzovala, prostě jsem milovala a bláznila. S mamkou jsme si od dětství toto řekly až v mých asi osmadvaceti, kdy jsme si uvědomily, že i když máme občas problémy, láska mezi námi je.

Ale někdo to říká, někdo to nikdy neříká, někdo to říká jen párkrát za život. To je asi fuk, když to oběma vyhovuje. My si to říkáme s nejlepší kamarádkou, mou svatební svědkyní a dodává nám to pocitu, že je svět nejen krutý, ale že si lidé umí říct i tak niternou věc.

Druhá věc je, že to necítíš krom u dětí. Může být X možností, od nějakého bloku v podvědomí až pobto, že to cítíš, jen nevíš, že je to ta obyčejná věc jako mít opravdu rád a ne to co boří skály. Za co by člověk dal život jako u dětí. Láska má mnoho podiv a hloubek, možná někoho miluješ a ani o tom nevíš.