Re: Slepovaná rodina

Víš, podle mě není nutno přijímat přítelova syna jako vlastního, je potřeba ho přijímat jako přítelova syna - konec konců, dvě vlastní matky hoch nejspíš nepotřebuje, jednu už má. Navíc ho chceš nejen "přijmout za vlastního", ale zároveň chceš, aby tě jako vlastní respektoval.

Vyprdla bych se na nějaké přijímaní za vlastního a chovala bych se k němu jako k návštěvě.

Nevím, kde začaly problémy tvého přítele ve vztahu k tvým dětem, ale pokud si s nimi dřív hrál a teď k nim vztah ztratil, tak klidně může mít v hlavě, že ty jeho syna nebereš, ale on tvé děti brát musí... Přičemž ty jeho syna nezvládáš snést jeden víkend za čtrnáct dnů, on má tvé děti snášet denně?

A nejspíš jako otec nechce stát na straně tvých dětí proti svému synovi, a celkem logicky. Taky by se mi jako dítěti nelíbilo, kdyby se táta převážně staral / bavil s cizími dcerami a mne nebyl ochotný upřednostnit ani v tom krátkém čase, kdy jsme spolu. Ten kluk se nerozvedl, byl do toho hozen.

A je mi jasné, že toho může dítě snadno zneužít a nějaké hranice tam být mají, ale na druhou stranu kdybys situaci dokázala přecházet s větším nadhledem a třeba ve stylu "no jo, puberťák, taky to s mými kluky nemáš snadné, až budou v pubertě oni, užijeme si druhou vlnu" a šla jim z cesty bez větších výčitek a s pochopením, tak by se třeba muž tolik nevymezoval proti tvým klukům a kluk by neměl tolik důvodů pojímat situaci jako formu boje...