Re: Slepovaná rodina

No a ty zas patrně vychazis z předpokladu, ze za dveřmi stojí armáda ochotných dobrovolníků, kteri se jen třesou na to, aby mohli tvého syna vyvézt tam, kam tobe se nechce.

A stran toh zbytku - tobe pripada jako sobectví, kdyz nekdo něco děla RAD ( treba ten chatar jezdí na tu chatu)? To neni přeci o tom, ze by k tomu ty druhe NUTIL, ale pokud se zájmy všech v rodině neprekryvaji a oni chtějí byt aspon občas spolu, tak je logicke, ze se musi rozhodnout, zda budou provozovat každy svou oblíbenou cinnost, ale sami, bez toho druhého, nebo zda daji přednost tomu byt spolu při cinnosti, která baví jednou víc toho, podruhé víc toho druhého.

Jiste ze kdyz manžel půjde jednou za rok na metalový koncert a ja metal nemusím, tak se nebudeme přemahat ani jeden, to by nemelo smysl. Ale kdyz je to něco dlouhodobější ho, co pozere dost společného času, tak se to nejakym kompromisem proste řešit musi.

Představ si, ze je jeden z páru vášnivý sportovec a druhy vášnivý milovník psu. Kdyby bylo jen po jejich, byl by ten prvni o víkendech porad na závodech a druhy porad na cvicaku a doma by se moc ne potkávali. Tak pokud nebudou chtít žít tak, ze budou přes tyden v práci a o víkendu kazdy na svém, tak budou muset asi čast svých aktivit omezit, aby tam byl čas i na něco společného, připadne pokud budou chtít byt spolu víc, tak jednou půjde ten jeden pomoct tomu druhému na závody a podruhé naopak.

To vůbec neni o tom, ze by jeden byl sobec a despota a všecko muselo jet po jeho.