Re: Mám se rozvést?

Všem Vám moc děkuji za Váš čas,povzbuzení,rady.Ani jsem nečekala,tolik příspěvků.Nechci se tady litovat,ale už opravdu nemám sílu s manželem něco zachraňovat.Hádal se se mnou do 2 do rána,nevím,kde se to v něm bere a hlavně co nevím je proč?Nespala jsem ani hodinu a brečela do polštáře.Vyčítá mi,že jsem hvězda a hraju si na doktorku,že jsem začala dělat masáže.Celý život mě táhlo zdravotnictví,baví mně pomáhat lidem.Nenávidí mě za moje názory,prý mluvím jak stupid.Co tady mám zachraňovat?Ano,jsem věřící člověk a ctím rodinu,ale přeci se nenechám doslova utýrat.Každé mé slovo obrátí proti sobě.Utvrzuje mě,že jsem labilní a zlá,chovám se prý jak hovado.Důvod?Brečím,že můj táta má rakovinu,nechci aby křičel na mě i děti,urážel nás,mám mlčet když děti napomíná,respektovat jeho matku,protože jinak uvidím,jak se bude chovat k mým rodičům.Bezdůvodně ubližovat nemocným?To prostě nedám,kdybych byla cnost sama.Vím,že ve zlosti člověk řekne různé věci,ale jsou věci,které se neříkají.Dnes jsem vezla na vyšetření svoji mámu,měla pásový opar a bohužel ji našli rakovinové markry v krvi.Říkám si,co ještě přijdevyčítá mi,že s ním nespím,copak se dá,když je takový a mám ještě bolest z nemocí rodičů.Už ani nevím,čeho se chytit.Vypisuji se tady na internetu,to jsem mu včera taky řekla,ať si to tady přečte,že už jsem zoufalá.Odbyl mě,že mám jít za tím svým cvokařem,že on je v pohodě a rady od blbců na internetu,kteří mají doma sami problémy a jsou rádi když udělají bordel u nás doma číst nebude.Syn se snažil večer vše udobřovat,řekl,že mu by taky vadilo,kdybych chodila bez klepání k němu do pokoje,když je tam s přítelkyní,že je při mně,že když chci dělat jinou práci,že budu mezi lidma a budeme si s manželem víc vzácní.Že máme jet někam s manželem sami,že sestru pohlídá.Manžel ho seřval,že ať drží hubu,že on v životě ještě nic nedokázal,ať radši něco dělá.Na rovnání krize musí být dva.Myslím,že tady nepomůže sebelepší kouč nebo psycholog.Manžel vinu odmítá,on bude řvát když chce řvát,vychovávat děti s někým jiným,se mnou se to nedá.(nevím,jestli dospělého syna je potřeba vychovávat),jeho rodiče nevyhodí a mají tady svoje místo.Naštěstí mám spoustu přátel,kteří mi volají a povzbuzují,aby moji rodiče netrpěli,abych to vydržela.Můžu psát tady,moc mi to pomáhá.Bolí to moc,člověk přítele pozná v nouzi a já bohužel poznávám s kým jsem žila tolik let a s důvěrou