Re: Taky jste partnersky typ cloveka?

Víš, když odešel můj bývalý manžel, myslela jsem že můj život skončil, cítila jsem se jako ve vzduchoprázdnu, z ničeho jsem neměla radost, vyloženě jsem jen přežívala, asi že to přišlo jako blesk z čistého nebe, odešel, respektive zmizel ze dne na den a dělal pak dost hnusné věci. Ze samoty mi pomáhal kamarád (já si spíš rozumím s chlapama než se ženskýma), občas mě i s holkama někam vzal, necítila jsem se tak sama.Dneska jsem ráda, že mi ex-manžel tu službu udělal,já bych asi neměla tu sílu od něj odejít, nikdy bych to už nechtěla vrátit zpátky a jestli něčeho lituju, tak je to, že jsem ho kdy poznala. Byl to neuvěřitelný sobec, který myslel jen na sebe a nikom a ničem jiném mu nezáleželo. Dělala jsem ze sebe akorát tak blbku Ublížil mně, dobrá, ale nuvěřitelně ublížil hlavně dětem, mohl odejít jiným způsobem, dcera má doteď problémy a to je to už skoro sedm let, on žádné výčitky nemá, prý život není peříčko, tak ať to děti vědí. Jsem sice znovu vdaná, ale manžel je hodně na cestách, vlastně žiju s dětmi sama, sama si vše organizuju, sama sobě si pomáhám (tedy děti mi pomáhají docela dost, nikoho jiného než je nemám), sama se sebou řeším jakýkoliv problém, starám se o dům, kroužky dětí, školu, psa....Ale neměnila bych (tedy měla bych ráda muže doma více, ale vidím na tom i pozitiva). Jsem šťastná, že jsem nezávislá. dneska vím, že kdybych zůstala sama, dovedu si se vším poradit, nejsem už tak příšerně závislá jako na prvním manželovi. Ten pocit, že mám manžela, i když ho nepotřebuju (ve smyslu, že bych si dovedla poradit i bez něj, že nejsem bezradná), je neuvěřitelně osvěžující. Takže nevěš hlavu, překonat se to dá, najdi si něco, co tě baví a do toho se pusť, ať máš nějakou radost, když nastane večer...Držím palečky