Re: Jste partnerský typ člověka?

Jájo, asi chápu, jak to teď máš...asi jako bys visela ve vzduchu...
Myslím si, že to patří k tomu, jakou změnu jsi byla nucená udělat, byla nedobrovolná a jsi te´d v roli, ve které nechceš být.

Myslím si, že člověk, který se ocitl tam, kde být nechce, touží po tom, aby změna do toho hezkého a vyhovujícího byla okamžitá nebo aspoň rychlá...ale to tak nějak technicky nejde.
Je to proces - jako třeba když člověku uříznou nohu, učí se být bez ní...nejdřív se s tím vším musí smířit, přijmout ten stav, pak se s tím učit žít, chodit bez ní...zvyknout si na nový stav a být zas jako dřív. Naštěstí u tebe ti tvoje "noha časem doroste"...pokud to necháš všechno postupně jít a nepořídíš si nevyhovující protézu, která poničí další tkáně kolem, nebo tě bude zas nějakou dobu tlačit.

tTn stav, ve kterém jsi, je dočasný. Osobně si myslím, že na dně už jsi fakt byla a pomalinku se zase noříš ven (takže to bude elší a lepší) - na vzduch a na sluníčko...ale nejde to rychle, všechno je kousek po kousíčku, centimetr po centimetru. A při tom máš obrovskou příležitost leccos pochopit a naučit se, dozrát - pokud budeš chtít. To oceníš časem.

Nemá cenu se bát...uvidíš, že nebude trvat dlouho a všechno se vylepší....možná až v okamžiku, kdy po tom, aby vedle tebe někdo byl, přestaneš tolik toužit a lpět na tom...až tu svou touhu odevzdáš výš a budeš vědět a důvěřovat, že to nastane...a že zase budeš sdílet.
Když člověk na něco tlačí a strašně po tom touží, vlastně to naopak hrozně blokuje...znám to na sobě, mám obrovskou vůli a sílu, když chci, ale někdy je to na velikou škodu.
Upni svou snahu, vůli a sílu jinam - já bych se pustila do uspořádání domova (schválně neříkám bytu), udělal bych si tam hezky, aby se vám (zatím dvěma) krásně žilo, aby to byl opravdovský domov...jen podle tvého. Aby ti tam bylo krásně a aby ses tam těšila a byla tam ráda... a já osobně bych si asi pořídila pejska nebo kočičku na mazlení - mám je ráda, abych překonala samotu večera (taky nejsem ráda dlouhodobě sama - chybí mi to sdílení). Převedla bych prostě svou energii jinam.
Jakoby v tom smyslu, jako když někdo touží po dítěti a ve snaze ho mít vlastně svou touhou veškerou možnost blokuje - někdy fakt stačí přesměrovat svou touhu jinam , aby se najednou zázračně zadařilo).

A současně bych si opravdu představovala, jak hezký mám vztah s někým, s kým se máme vzájemně rádi, radovala bych se, jakoby to už bylo...prožívala ty pocity - je to taková "hra", která může dost pomoct a ty věci, co si přejeme, i uspíšit. Akorát bacha na to, CO si budeš přát .