Re: Krize ve vztahu a když není kam odejít

Ani nevíš, jak moc ti rozumím. :( Ale moc o tobě nevím- kolik máš dětí a jak staré? Azylák je poslední možnost, ale sama vím, jak moc se člověku nechce, dokud fakt "nemusí". Myslím, že jsou 2 základní cesty - buď chceš být s ním a věříš, že se to dá zlepšit a jít dál. Pak udělej vše pro to, abyste se dali dohromady a začali fungovat - třeba zkusit psycholožku společně ( třeba jinou/ jiného než chodíš ty).. atd.
A pokud s ním už být nechceš, tak hledat cestu, jak lze odejít - tzn. musíš být schopna financovat bydlení a život. I s tím, že budou nějaké alimenty po rozvodu. Jakou máš kvalifikaci, co umíš? co můžeš dělat jiného? Hledat co bys mohla i s dětmi . třeba po večerech. Nebo pokud tatínek může hlídat třeba jen 1x týdně - najít si něco bokem - úklid, žehlení, doučování, cokoliv. Nebo zkusit spoluhlídání třeba odpoledne jiné mamince... Myslím, že zkusit najít cestu, jak vydělat je základ. A porozhlídnout se po bydlení, případně i spolubydlení. ( záleží na velikosti města). Mladší dítě ti vezmou snad příští rok ne? (zkusila bych znovu obvolat školky v okolí bydliště nebo práce - někdy se na podzim uvolňují místa, ale ředitelky to nikam veřejně nepíšou - proč taky). Pokud tě uráží a ponižuje ( znám ) tak se pokusit to vzít fakt mimo sebe. Celé MD jsem částečně pracovala - po 2.MD nastoupila na necelý úvazek a pořád řeči o tom, jak jsem neschopná, blbá... atd. Teď pracuji už na celý, ale 3/4 trávím na pracovišti a 1/4 doma. A co myslíš. řeči jsou to stejné " já na rozdíl od tebe chodim do práce"...Ale mě se rýsuje řešení, tak doufám, že to vyjde. Držím palce.