Re: Krize ve vztahu a když není kam odejít

Dost dobře to popsala R + 2 děti. Kromě toho, co uděláš pro vlastní osamostatnění, je současně nutné osamostatnit se vnitřně. Nenechat se psychicky týrat, uvědomit si vlastní hodnotu (byť ji manžel neuznává, to ale neznamená, že ji nemáš), zvednout sebevědomí. Je to běh na dlouhou trať, mám ho za sebou, protože u nás psychické týrání bylo silné. (Nebylo to jen na hranici, a hranice fyzického násilí také překročena byla). Vnitřní osamostatnění je tak jako tak samozřejmým předpokladem jakéhokoliv řešení. I kdyby ještě dlouhou dobu nebylo možné se odstěhovat (a v tuto chvíli to vypadá zcela beznadějně), to, že se odpoutáš a nenecháš se psychicky ovládat, ti umožní důstojně přežít. Mně se to (zatím) daří, odejít nebylo kam, ale dnes už si vážím sama sebe, manžel se mírně srovnal, facky už nelítají. Neboj se, zvládneš to!