Školka změnila moje dítě k nepoznání

Zdravím, jdu si k vám postěžovat příp. pro nějaký postřeh. Mám dvě dcery, 5.5 a 2. Ta starší začala chodit letos až jako předškolačka do školky. Do té doby nikam nechodila (myšleno zařízení školkového typu). Nástup byl provázen velkým nadšením trvajícím cca tři týdny, pak ji párkrát vedl ráno manžel a začaly slzy (nerada se s manželem loučí) pak přišla nemoc a od té doby ráno brečí. Pí učitelka říká, že jen do doby než se zavřou dveře, pak že je veselá, zapojuje se, je velmi šikovná a poslušná. To i vidím, když přijdu, je veselá a mnohdy ani nechce domů. V období nadšení tam párkrát i spala (na vlastní přání), nyní chodí po o. O co mi ale jde je, že chodí domů úplně jiné dítě, je neustále v bojovné až agresivní náladě, neustále nadává (klidně i mě řekne, že jsem blbá), bije mladší sestru. Absolutně neposlechne na slovo a odmítá cokoliv dobrovolně dělat (tím myslím čistě sebeobsluhu jako svlékat se, vzít si bačkory nebo si něco přinést či uklidit hračky), povinnost doma jiné nemá. Neříkám, že předtím byla ukázkové dítě, ale tak nějak klasika, když se jí nechtělo stačilo pohrozit zákazem něčeho oblíbeného příp. vysvětlit a šlo to. Se sebeobsluho to skřípalo vždycky. Nyní se ale neustále hádá, mě už dochází trpělivost. Vymýšlí si, že chce jíst a když jí to připravím odstrčí to apod. Režimově se snažím, aby chodila brzy spát a po školce vždy jdeme domů, aby se najedla a odpočinula si. Mám nebo snažím se mít pochopení pro to, že je to pro ní velká změna (od miminka byla spíš citlivěji založena pokud jde o sociální kontakty), ale nyní jsem ve fázi, že bych jí nejradši ohla přes koleno a ... Přiznám se, že už se ani netěším až přijde ze školky. Dopo doma s tou malou je ráj na zemi. Jedna kamarádka mi říkala, že tohle bojovné období je normální a jak přišlo tak zase odejde. Kdy? Díky za postřehy