Re: školka změnila moje dítě k nepoznání

taky bych řekla, že dceřino chování je relativně normální.

Pamatuju si, jak jsem chodila pro dítě do školky, dobrůtku v kapse, těšila jsem se na něj, a během prvních 5 minut jsem měla chut to dítě prodat, darovat, poslat vlakem někam hodně daleko :-D, dokázalo mě vytočit. To jsou ta přehnaná očekávání (i když se přehnaná nezdají). Z toho plyne rada - nic neočekávat. Hlavně ne dobrou náladu, milé chování a poslušnost bezprostředně po návratu za školky. Dát si nějaký "timeout" a řešit až pak.

Jo a taky bych si prosím nechala ráda poradit, jak na to, aby se dětem (ty moje jsou už relativně větší - 6 a 9 let) zautomatizovaly základní sebeobslužné úkony, typu mytí rukou (tak 50% úspěšnost zatím), pusy (na můj pokyn si jde umýt pusu a vrátí se stejně špinavý, nebo jen o něco méně špinavější, zrcadel máme dost), oblékání jako takové jde, ale neustále řešíme doplňky typu boty / pokrývky hlavy / brýle / šátky a přibudou rukavice. Moje mladší dítě dnes vylezlo z bytu v bačkorách, kalhotech a mikině. Nemělo boty, bundu, čepici a batoh (jeli k babičce na noc). Pak je taky celkem marně snažím přimět, aby si po sobě uklidily ze stolu (mají to 3!! kroky k lince), a aby PILY a chodily na WC ráno a večer (neustále poslouchám že přece nepotřebují, a pak najednou vprostřed večeře vystřelí rychlostí světla na záchod, protože prostě nutně musí). Každé ráno se vztekám, že ten čaj prostě zůstane v tom hrnku, kam ho naleju. Já to nechápu, první co ráno udělám, že se musím vyčůrat, vyčistit si zuby a napít se, mám pocit žízně pořád. Lahev do školy se vrací poloplná (a to se ještě mohutně napijou než ji odevzdají do kuchyně, abych neměla řeči že málo pily). No a úklid hraček/věcí z pracovního stolu/peřiny na posteli..... to jako ooobčas mají snahu, ale systém nula nula prd, X-krát jsem jim ten systém nastavila (co kam, popisky), ale nefunguje to. Samozřejmě se hádají čí ten bordel je, sami ho nevidí atd. Přípravu do školy taky automatizujeme těžce, abych dostávala žákajdu k podpisu na svůj pracovní stůl a aby se SAMI přesvědčili, zda mají úkol nebo ne, a pak mi řekli event s čím chtějí pomoct.

Přiznávám, že dnes ráno jsem vybuchla - nechci po nich aby pomáhaly MĚ, chci aby si pořešili SVOJE úplně základní věci. A neustále toho nejsou schopní.

Bláhově jsem si myslela, že v tomhle věku už to budou umět, když jsem s nimi prakticky celou dobu doma (a práci jen tak šolíchám pár hodin tu a onde). Už mě to fakt naštvalo, a těším se, že jestli nastoupím od nového roku někam do práce, tak na ně budu házet mnohem větší díl práce/zodpovědnosti, a poskytovat mohem míň servisu, ať se trošku zocelí. Ale když vás tak ženy čtu, moc nadějně to nevidím, a puberta za rohem :-(