Dcerka se chce přestěhovat k otci

Po víkendu u tatínka (měl ji od soboty od oběda do neděle 5 hodin odpoledne) se dcerka vrátila, a ráno se vzbudila s tím, že se chce stěhovat k tátovi. Protože ráno vstáváme brzy, a tak ji se nechtělo vstávat, což se nedivím, brala jsem to jen jako malý šprajc proti vstávání. Ale dcerka to rozvedla ještě dál.

Že u tety a táty jsou kamarádky a že jsou tam pravidla. Na dotaz, co těmi pravidly myslí, mi řekla, že třeba při nějaké práci nesmí být nepořádek. Vzhledem k tomu, že přišla odpoledne včera, roztahal petšopáky po obýváku a zámeček a domeček a všechno možné, a pak nechtěla uklidit, a já na ně pak po tmě úspěšně vždy šlapala, jsem se tomu jen v duchu zasmála, že by ji nějaká pravidla dlouhodobě ji bavila (u nás pravidla samozřejmě taky jsou, jen sjou pořád a člověk to ani nevnímá). A že u nás nemá žádné kamarádky, a tam je sousedka ta a ta a bla bla bla. Přicházíme domů pozdě, dnes třeba přijdeme naštěstí k páté hodině, ale není výjimkou v 6, 7 hodin, a fakt nepustím malou si hrát v zimě potmě ven, že.... děti si chodí hrát k nám, nejvíc o víkendu. To ale se nevidí.

Brala jsem to jen jako zábavné vylepšení pondělního rána. Až když mi řekla, že s tím souhlasí i teta, táta, a její dcerka. Bývalý mi ještě předtím několikrát "vyhrožoval" že ještě uvidím, a ať si počkám. Tak to beru tak, že se něco chystá, a já nevím, jestli opravdu ano nebo jestli je to jen souhra náhod.

Že prý v noci nemohli s tou holčičkou spát (11 let), a že musely být potichu, protože rodiče spali. Tak jsem jen polkla, protože toto řekla doslovně. Mimoto řekla, že není fér, že bydlí pořád tady, a že by bylo fér bydlet i s tátou a už se někde usadit (ne, my pořád kočujeme, že...)

Protože po ránu nemám na vybavování čas, a je to spíš hra o minuty, protože i při zpoždění dvě minuty mi ujede tramvaj a pokud ujede tramvaj, ujede mi autobus, který jede až za deset minut a já jsem tím pádem pozdě v práci.

Vyjmenovala jsem ji všechno pozitivní, co bych měla já, kdyby se odstěhovala. Žádné vodění do školy, žádné nestíhačky, prostě bych šla v pohodě rovnou do práce. Žádné utíkání z práce do školy, jenom volné odpoledne, kafe s kamarádkami, mohla chodit pařit, dlěatsi co chcim žádné domácí úkoly, žádné uklízení hraček, žádná starost co uvařit, volné víkendy, prostě bych se vykoupila 1000-1500 kaček měsíčně a nestarala se dál, žádné braní si volna kvůli nemoci, žádné nevycházení s dovolenkou, atd atd atd. Prostě veget. Ptala jsem se, že kdy jdeme balit ten kufr a že zavolám tátovi, jestli by už to mohlo být dnes, na co čekat.

To už brzdila, že ji nemám ráda. Na to jsem ji řekla, že každá maminka chce, aby její dítě bylo spokojené, a pokud bude spokojené u táty, tak šup šup. Z "chci se stěhovat" vzniklo najednou "ale já jsem říkala, že se chci asi stěhovat" a vydírání, že ji nemám ráda. Já byla nadšená, že by se stěhovala a s tím vším jsme ráno dorazily do družiny.

A teď otázka, jak byste reagovaly vy? Co dál? U táty není žádné ranní vstávání, žádná nestíhačka do ranní družiny, žádné domácí úkoly, prostě samé krásné věci. Dokonce 3D televize, profi kávovar... orpoti naší snad už 15 leté telce, a vařen vody na kafe a čaj na sporáku. Co s mamčou, která nemá žádná pravidla Nebo jsem to přepískla, že jsem tak nadšeně jásala? Co dělat dál, dnes, zítra? Jak to dohrát? toto je zatím hra malá vs já, ale podle slov očkování z druhé strany proběhlo, a s kombinací "výhrůžek" od bývalého už jen čekám, kdy mi přistane obálka s modrým pruhem. Nabídnout neokatě výměnu malé na měsíc? Ať se poučí, ať už dcerka, nebo tatínek a spol., že to fakt není jen tak růžové, a že ne, neušetří na penězích? pfffff