Re: Dcerka se probudila s tím, že se chce stěhovat

Simiki,

a zvažovala jsi probrat to třeba s nějakým psychologem?

Protože je jasný, že toho je na Tebe hodně , a chápu, jak moc dokáže manipulace druhé strany vytočit , ale myslím, že z hlediska dcerky není fér jí dávat sežrat, že je manipulovaná (za což nemůže a myslím, že vůbec není schopna si uvědomit dosah toho, co třeba zopakuje).

Jako jediný možný řešení vidím, abys Ty se dostala do stavu, kdy budeš nad věcí natolik, abys ji dokázala "nezatáhnout" do něčeho, co není její vina a na co nemá rozlišovací schopnosti, protože si myslím, že se to nakonec vyplatí i Tobě i jí, která bude v Tobě cítit tu psychickou jistotu.

Když si to čtu znova, tak mi nepřipadá, že by řekla něco tak strašnýho, prostě že by chtěla být u táty (což občas prostě dítě ten pocit má, že by jinde bylo líp než doma, já ho jako dítě občas měla taky, že u kamarádky by bylo líp, což naprosto neznamenalo, že bych to doma neměla ráda, akorát kamarádka měla neokoukané hračky, vlastní pokojíček... prostě to je momentální pocit, ty děti to fakt neřeší) a že táta by nebyl proti (což samo o sobě je z hlediska toho dítěte taky pozitivní, že mě táta chce). Ani to, že "ji nemáš ráda" bych nepovažovala v této situaci od ní za vydírání, umím si představit, že kdyby mi můj nejbližší člověk řekl "bez tebe bych měl/a jednodušší život", že by to byl můj autentický pocit a že by mi bylo strašně.

A to, jak jsi na ni vylítla, bylo Tvým vlastním stresem a toho, co všechno sis do toho promítla (a ať hodí kamenem, kdo to nikdy neudělal). Takže si myslím, že je žádoucí především, aby Ty sama ses hodila do pohody, abys neměla potřebu upouštět takhle páru.

Teď bych se asi zaměřila na to, nějak pro ni přijatelně jí sdělit, že jsem to přehnala, a že mi skutečně není na obtíž.