Re: Dcerka se chce přestěhovat k otci

Chápu, že Vás to šokovalo a je Vám to nepříjemné. Nicméně ta Vaše reakce mi přijde trochu emočně přepjatá. V těch jedenácti bych řekla, že se těm holčinám ledacos mele v hlavě. Pamatuji si, že dcera mého přítele byla v té době hodně nesnesitelná (kráva a debil - já a otec jí nevyhovovali). Pak maminka řekla, že k nám jezdit nebude (už předtím s tím byly neustálé problémy). Tak přítel udělal to jediné rozumné a nechal to prostě být.
Za dva roky, kdy dcera za ním tajně chodila do práce (naštěstí se přestěhovala docela kousek), přišla na to, že by k nám ale přeci chtěla chodit. A začala přemýšlet nad tím, že to, že maminka říká, že jsme vypatlaná kráva a hloupý debil asi není tak úplně pravda, protože tatínka si v práci váží a kráva píše knížky.-). Navíc jsme se k ní vždycky hezky chovali a dokázali ji podržet i tehdy, když jí bylo smutno a maminka řešila své složité partnerské vztahy...Abych to zkrátila, dnes jí je téměř šestnáct let, jezdí k nám pravidelně, maminčiny zákazy na ni už v tomto směru neplatí a zdá se, že to funguje docela normálně. Navíc zatímco maminka za tu dobu vystřídala x partnerů, my jsme pořád s mužem spolu, takže i u nás může vidět, že to jde žít pospolu a docela v pohodě.
Vám bych proto radila nehrotit to, moc se v tom nepatlat a případně zkusit třeba střídavou péči, vždyť tím získáte čas pro sebe a znám několik případů, kdy to dobře funguje. Myslím si, že pro dítě v pubertě je důležité nahlédnout, jak to chodí jinde a naopak bych na Vašem místě byla ráda, pokud dcera dobře vychází i partnerkou Vašeho bývalého manžela. Viděla bych na tom to pozitivní a nehledala zbytečné mouchy tam, kde nejsou. Buďte ráda, že se jí v nové otcově rodině líbí, co by třeba za to jiné maminky daly. Hlavu vzhůru!