Re: Jak přijaly vaše děti nové partnery?

Tak když rodiče nemají harmonické manželství, na děti to dopadne vždycky. Dokud jsou rodiče spolu, je tam často soustavné napětí, hádky ve vzduchu, bezprostřední výchovné spory a já nevím co. Pokud se rodiče rozvedou, je tam napětí při předávání, vzájemná nevraživost, sžívání s novými partnery rodičů a případně dalšími dětmi, se kterými si nemusí dítě sednout.

Osobně bych vzhledem ke své povaze (jsem racionální, klidná a bez potíží si jedu v samostatné linii - taky by se dalo říct, že jsem docela studený čumák) volila kvůli dětem raději "přátelské manželství" než rozvod. Jako dospělá v tom vidím vyšší míru jistoty pro sebe (v případě nemoci, ztráty zaměstnání a tak je druhý rodič součástí domácnosti, zůstává fungujícím partnerem, i když se některé složky očešou a některé potíže ignorují či smetou pod koberec), což taky není mnohdy k zahození; na druhé straně je to taková nucená stagnace, která může být pro mnohé povahy špatně snesitelná a hodně stresující - člověk nemůže udělat "čáru" a začít něco nového z čisté (nebo aspoň čistší) vody.

A k tématu - po rozvodu jsem si nehledala partnera mimo jiné i u toho důvodu, že jsem měla na očích jedno velké nesednutí si dítěte s otčímem a ten kluk, dnes dospělý muž, je tím poznamenaný opravdu hodně. Ale třeba teď mám v okolí i dobře fungující nové manželství, kdy děti samy začaly otčíma oslovovat tatínku a fakt ho, z mého vnějšího pohledu, mají rády a on je. Dokonce se sžili i s prarodiči, kteří je berou na roveň ostatním vnoučatům. (V obou případech biologičtí otcové úplně ztratili zájem ještě před druhým manželstvím matky.) Takže můj závěr? Sázka do loterie.