Re: Jak se smiřujete s vlastním stárnutím

zatím si stárnutí nějak nepřipouštím, bude mi za chvíli 40, vrásky patří k životu, ty mi nevadí, aspoň je vidět, že se nějak tvářím - ty plastový botulinový krásky se mi nelíbí
co mi vadí víc jsou šediny, to jsme zdědila fakt blbě, nikdy jsme si vlasy nebarvila, teď jo, protože šedá být nechci. Ale šediny mi vadí jen od okamžiku, kdy se smyje nebo odroste barva do dalšího obarvení, byla jsme včera, takže to je zase v pohodě :)
hůř se mi hubne, to mi vadí, ale aspoň mám důvod začít se konečně hýbat.

a jinak stárnutí - zatím si připadám spíš jak zamrzlá někde po dvacítce, VÍM, že už nejsem nejmladší, ale nějak se pořád necítím na to, kolik mi opravdu je, asi to jednou bude šok, ale zatím nepřišel - dokud se nic nemění okolo mě, nevnímám běh času, dokud se nikdo z kluků nežení, neodchází z domu, rodiče jsou pořád stejní a mají stejný potíže a zájmy jako měli... nějak se nic nemění. Až se něco změní, dojde mi, že jsem zestárla, do té doby si budu užívat mládí :)
doufám, že mi dlouho vydrží - nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli všem okolo