Re: Jak se smiřujete s vlastním stárnutím

Fren a já jsem právě ten rodič, který si pořídil ke svému prvnímu klukovi( již dospělák, samostatný bydlení) ještě dva kousky v pozdějším věku a jsem za ně nesmírně ráda. Já totiž nemám čas přemýšlet o tom, že stárnu, nenechají mě a jsem nadšená (asi mám moc energie pořád). Včera jsme např. vyjeli s klukama do města ke specialistovi a vzali s sebou brusle a učím je bruslit, zatím nebyl čas, protože jsem je celou zimu učila lyžovat, tedy, oni umí a já mám s kým jezdit. Hned jsme se zastavili v Lidlu a nakoupili dovybavení na kolo a už se těšíme jen vyrazit, já kolečkový brusle a oni na kole, prostě nádhera. A to je pořád něco...
Jen ještě pohled na mladší. Minulou neděli jsem pozvala rodinu na narozeniny kluků, sešli se tu většina dospělých, a já s dětma na trampolíně, dvouletačku za ručky a jak to šlo. Byli tady mladší rodiče, ale ti raději papat ty dobrůtky a povídat, jsou unaveni :) Tuto neděli dělám ještě jednou narozeninovou party jen dětskou, aby si to víc užili. Tím chci říct, že ne všichni starší rodiče jsou bez elánu, já bych mohla být už i babička, ale myslím že nejstarší má ještě moře času a já zůstat už bez dětí kolem sebe, nebylo by to ono, žijeme aktivně a oni nás nenechají naštěstí zlenivět.