Re: V dobrém i ve zlém

Tak to je psychiatr celkem střelec. Pro zakladatelku by to mohlo být řešení.
Já jsem si vždycky - zřejmě mylně- myslela, že když už člověk začne užívat léky proti depresi, měl by současně i chodit na nějakou formu psychoterapie.
Jinak chápu, že manžel má zábrany atd., ale asi by je mě odložit a léčit se v zájmu rodiny. Já se třeba bojím gynekologů a porodníci jsou moje noční můra, ale stejně chodím na kontrolu a nerodím neasistovaně, protože to je prostě blbý nápad, tak holt radši překonám pocity. Vyjdeme-li z předpokladu, že muži nejsou méněcenní, tak by mělo být v jejich silách pochopit, že obavy ze cvokařů jsou na stejné úrovni jako obavy ze zubařů a radovat se, že nemusí na gyndu a do porodnice.