Strach ze smrti, přemýšlení o životě

Mám ráda život, časem jsem pochopila že je nádherný v každém svém okamžiku. Třeba v tom jak vychází slunce, kvetou květiny, zajímavé mraky a duha na obloze, zvířata a děti, s kterými si užiji hodně legrace. O to víc se nedokážu představit, že jednou (vzhledem k mému věku třeba za 50 –60 roků (pokud budu zdravá – už tohle nebude. Že budu ležet jako nějaký nehybný kámen v zemi a nebudu a oničem vědět, nic cítit. Na druhou stranu jsem věřící (římská katolička), a doufám v to že ta duše budu pořád já jak se vnímám dneska a že budu žít nějakým způsobem dál. Mám poslední dobou strach, že se stane něco mým nejbližším nebo známým, bojím se že se třeba neprobudím. Moje babička umřela v 54 letech na rakovinu, dědeček v 27 letech na ledvinnou nedostatečnost. Babička z mamčiny strany v 94 letech na mozkový nádor a děda v 61 letech na infarkt. Napadají vás někdy podobné myšlenky? Jak je zahnat něčím veselejším