Re: Strach ze smrti, přemýšlení o životě

Přemýšlím nad tím často. Já bohužel nejsem věřící, nemám takovou útěchu, že něco bude pokračovat. Já vím, že sem se narodila, budu žít a umřu. To je celý, a není pak nic dál. Co sem stihla, stihla sem, co ne, zůstane neudělaný, neprožitý. Geny se rozmnožily, i když né tak moc, aby mě příroda poplácala po rameni, úlohu sem splnila a tak umřu a shniju.
Nejvíc mi na tom vadí, že žiju s vědomím smrti, zatímco zvířata to absolutně netíží. Být člověk s tím vším věděním a zároveň nevěděním je na prd