Považujete oslovení pančelka za všech okolností za hanlivé?

Navazuji na debatu s Tante Bante v diskusi o škole.

Jak vnímáte oslovení "pančelko", a považujete ho vždycky za urážlivé/hanlivé?

Já ho považuji za oslovení, které v určitém kontextu určitě urážlivé být určitě může, ale v řadě dalších ani zdaleka nemusí.

Umím si ho představit neurážlivé v ústech horlivě se hlásícího žáka "pančelko, pančelko, já, já to vim!" V ústech někoho, kdo drmolí nebo spěchá. Kdo obecně ne úplně pečlivě vyslovuje. V ústech rodiče, který dohání učitelku na chodbě.

Na druhou stranu věřím Tante, že v ústech některých lidí to může být i promyšlená urážka. Představuji si to třeba v ústech dobře oblečeného, jinak kultivovaného, nikam nespěchajícího rodiče (ale může to být jen moje fantazie, protože nejsouc učitelkou, neměla jsem možnost to v urážlivé podobě slyšet). Stejně tak jako v určitém kontextu může být velmi urážlivé i oslovení "pane Novák".

Chápu, že to učitelce může být nepříjemné a že svoje žáky požádá, aby to vyslovovali tak, jak se má (podobně jako baristy uráží, když někdo řekne "preso", když správně je to ESPRESSO, nebo jako když Jaroslava nemá ráda, když jí říkají Slávko, a trvá na Jarče), a že by jí v tom případě měli vyhovět.

Ale nesouhlasím s tím, že by to slovo bylo urážlivé ze samé podstaty, a že by mělo být stavěno na roveň "úče", "pinglovi", "hajzlbábě", "kuchtě", která jsou deformovaná záměrně a spíš tak, aby byla hanlivá a zesměšňující.

"Pančelku" ani "soušku" (když odmyslím politické konotace) vnímám ale spíš jako "paňmámu" - regulérní oslovení, ale odfláknutě vyslovené, které rozhodně nejsou kategoricky a vždy hanlivé (i když takové být někdy mohou).


Jak to vnímáte vy?