Re: Rozdělení na chlapce a dívky v TV

Tělocvik na ZŠ jsem učila jen několik hodin (suply), ale i tak si myslím, že rozdělení na dívky a chlapce zjednodušuje tělocvikářce práci, a nevidím na tom "zjednodušení" nic špatného, však jasně píšu, že to zcela chápu. Jen píšu, že na tom nevidím nic přínosného z hlediska dětí, respektive jejich výchovy, v tomto případě tělesné, a nepřipadá mi to rozdělování přirozené ani vhodné.

Nicméně prvních cca 10 let pracovní kariéry jsem se živila jako pedagog volného času dětí a mládeže, v rámci čehož jsem s dospívajícími dětmi strávila mnoho hodin týdně v tělocvičně, na hřišti, v bazénu, na (v) řece, v lesoparku... a samozřejmě víkendovky, letní a zimní tábory. Pochopitelně smíšené skupiny dívek a chlapců. Lze právem namítnout, že v zájmové činnosti se pedagog setkává spíše s dětmi, které jsou tam dobrovolně, a jen menšina je tam nucena rodiči. To je obrovská výhoda, nicméně tu pohybovou činnost, hry, nácvik čehokoli... je tak jako tak třeba zvládnout ve smíšené skupině. Že vyhrát hu-tu-tu neznamená slabšího udusit (ať je to mladší drobnější chlapec zalehnutý vyspělejší dívkou nebo jiná kombinace) je součástí výchovného procesu.

Později mám zkušenost se smíšenými tréninky karate, což je poměrně kontaktní sport, ovšem i malé děti, tím spíš dospívající, jsou schopni pochopit, že není cílem druhého zranit (lhostejno zda je partner při cvičení chlapec či děvče). Skoro bývali horší dospělí začátečníci