Re: Obliba papírů z PPP

Kájo,

jde o to, že dítěti s dys- poruchou něco brání v naučení se něčemu jinému. I proto se diagnózy poruch učení dávají až starším dětem.

Dítě s dyslexií má poruchu čtení. Ne že by neumělo číst, většina se číst naučí, ale buď je to natolik vyčerpává, že už nezbývá kapacita na to, aby se naučili nebo předvedli, že umí, i to další, nebo jim to čtení neposkytne to, co k naučení se něčeho potřebuješ.
Takže když má dítě dyslexii, potřebuje třeba víc času na to, aby pochopilo, o čem čte. Klasicky u slovní úlohy. Dítě počítat umí, když mu úlohu přečteš, klidně ti řekne výsledek zpaměti, ale když si to musí přečíst, veškerou energii vyčerpá na to čtení a už třeba nestihne úlohu vypočítat. Takže úleva spočívá v tom, že mu přečteš zadání a máš možnost zjistit, že počítat umí, zatímco když mu to nepřečteš, můžeš získat dojem, že počítat neumí, což je špatný závěr. Nutíš pak dítě pořád dokola počítat, ale jemu to v ničem nepomáhá, protože počítat umí. A to, v čem potřebuje pomoci, zůstává skryto.
Když s dítětem s dyslexií pracuješ, mohou se jeho obtíže zmenšit, případně se je samo naučí kompenzovat, takže později si většinou poradí i v tom, co mu ve škole nešlo.

Podobné je to i s dalšími poruchami. Jde o to eliminovat jejich vliv na učení se všemu, ne jen čtení, psaní, počítání.