Re: Prozili jste někdy v životě velké zklamani?

Já aktivně hraju s kapelou (irský folk), zpívám ve sborech a pod. Takže hudební vyžití nějaké mám.
Život to se mnou zatočil zajímavě: partnera jsem si našla v 16 (to jsem studovala nenáviděný gympl), pak jsem šla na pajĎák (HV a ČJ). Studium češtiny mi ale nešlo, tak jsem raději otěhotněla. PO mateřské mě z ČJ vyhodili . Na HV mi navíc zrušili studium mého nástroje (flétna) a musela jsem chodit na klavír, takže motivace mi zmizela. Byla jsem rok doma s malým a pak vystudovala učitelství pro MŠ. Při tom jsem si aspoň udělala certifikát por rozšířenou HV (takže bych ji mohla učit třeba v kroužcích a na ZŠ). Pak přišlo druhé děcko, pak chvíle učení v MŠ - to mě moc nebavilo. Tak jsem šla dělat obchod (vést jedno novou prodejní divizi). Pak jsem přešaltovala na bezpečnost práce, PO a životní prostředí. To dělám teď. Ale že by to byl profesní orgasmus, to tedy ne . Nechápu dodnes, že někdo může říct, že ho práce naplňuje. Mě buď štve nebo neštve, jsem víc nebo míň placená, jde mi to lépe nebo hůže. Ale nic víc - dovedla bych se bez ní obejít.

Už mám ale životní priority, jinou organizaci života (dnes už bych asi nejezdila po světě s orchestry, protože mám doma ty "své " lidi.). Ale je to jedna z mála věcí, kterou cítím, že nemám v sobě srovnanou.