Re: Prozili jste někdy v životě velké zklamani?

NA to můžu ze svojí osobní zkušenosti říct, že má cenu se zabývat věcmi, u kterých ti vadí, že jsou nevyřešené, nebo je můžeš říct jako odpověď na nějakou otázku typu, co zazněla tady.
Práce může být naplňující a je spoustu lidí, kteří právě tím, že nemají naplňující práci, dost strádají, já samozřejmě nevím, jestli jsi to ty, každý to tak nemá.
U hudby je podstatný kvalitativní rozdíl mezi hudebním vyžitím (že nějak někde hraješ) a hudebním vzděláním, které vznikne, když hudbu studuješ a kromě do srdce a těla ji integruješ i do hlavy (řečeno básnicky .
Záleží na tom, CO přesně je to, co ti vadí, to nemusí být lehké rozplést.
Pedagogicky je to s konzervatoří v podstatě beze smyslu, to tě kvalifikuje akorát k práci na hudebce, což je strašlivá řehole (pokud se nenaučíš na to nenapadnutelně kašlat, což se na hudebkách běžně děje), která neživí, musíš ještě hrát kšefty vedle a s péčí o rodinu to je obtížně slučitelné, i když se spokojíš jen s tou hudebkovou almužnou.
Já jsem potřebovala jít na konzervatoř, protože jsem se potřebovala učit, dělala jsem skladbu a dalo mi to minimálně tolik, kolik vysoká škola (i myšleno jen čistě kognitivně).
Ty asi nemáš vyloženě tah k pedagogice (buď ráda, je to sice hezké, ale cena nepříjemně vysoká) a říkáš, že bys na celý úvazek jen hrát nechtěla (nedivím se ti), ale jsou i všelijaké aplikované profese, hudební redakce, zvukařina, publicistika....možná by se ti povedlo udělat nějakou hudební metodiku pro polidštění BOZP :-D. To by byla pecka .