Re: Když manžel psychicky onemocněl

Ne, ani nevím že něco takového je. Jsme z vesnice, bylo by to dost složité. Nepije, není nevěrný, stará se o dům, děti ho milují, mám vše co potřebuji. Léky už mu nedávno vysadili. Vlastně si nemám na co stěžovat, že. Co by za tak klidný život daly týrané ženy nebo ženy alkoholiků. Ale já často před spaním brečím, mám pocit, že jsem prostě podvedená a okradená. Nic jsem mu přece neudělala, naopak jsem se snažila všechno zvládnout a podržet, když byl tak dlouho pod práškama. A ta hrůza, že se mu to vrátí. Nedávno jsem si připadala jako špína, ale nemohla jsem odtrhnout oči od chlapů co nám dělali něco na domě. V tom vedru pracovali bez triček. Já ho mám pořád moc ráda, ale někdy k němu cítím takový vztek až nenávist, že mě takhle odmítá. Někdy si připadám jako kus nábytku, jako kolegyně, jako žena jsem pro něho ztratila význam.