To o sourozenectví s věkovým rozdílem jsi vyčetl kde? Pěkná blbost.
My jsme měli první dceru ve 26 letech, další dítě se nám povedlo až po 9 letech. Nejstarší dcera je žárlivka (žárlila děsně na sestřenici, kamarádky...), měla jsem strach, jak sestru přijme. Pak jsem připravovala na talentovky na VŠ kluka, který je z velké rodiny, takže ač maturant, nevadilo mu bavit se s 9letou holkou. 14 dní u nás bydlel, dcera se s ním koukala na animáky, hráli karty, povídali si vtipy. Když odjížděl, byla z toho děsně smutná a pronesla: "Ať už se to narodí, už tu nechci být sama." Do té doby se taky obávala, jaké to bude. A musím říct, že sestru od prvopočátku milovala, mají se rády všechny 3. A já jsem opravdu už tak měsíc po narození druhé dcery viděla, jak přestává mít ty jedináčkovské móresy. Něco jí zbylo, ale posun je neuvěřitelný. Přestože zatím s nimi moc nepokecá, jsou rády, že se mají.
Moje mamka má 3 sestry, je nejstarší. Dokud její nejmladší sestra neupadla do alkoholismu, byla jí nejbližší. Věkový rozdíl 10 let.
Moje nejlepší kamarádka je o 10 let starší než já.
Spousta sourozenců se nemá rádo, přestoře mají malý věkový rozdíl.
Já vidím, jak je fajn nemít jedináčka. Jsem ráda, že se nám další holky narodily. Na druhou stranu vím, že kdybych měla jedno a ne 3 děti, byla bych karierně někde jinde. A celkem ty 3 děti dají zabrat fyzicky, psychicky i finančně. Krize ve vztazích jsou s dětmi i bez dětí běžné, často jdou překonat a pak je vztah ještě pevnější.
Přeju, aby rozhodnutí bylo správné.
