Re: Co s tím?

Nemyslím si, že by se to dalo rychlým soudem zhodnotit jako závislost na pc. Ono příště to může být tkanička od bot, až bude starší, tak porouchané auto. Snad ho nerozšvihá
Dle mého názoru je to čistě o povaze, trpělivosti a dále o temperamentu, který máme všichni tak nějak vrozený.
Já mám impulzivní děti, sama jsem dost impulzivní, i když se snažím nebýt.
Jako holka jsem při laborkách rozšvihala vzteky skleněný laboratorní trychtýř. Měli jsme si vyrobit papírový filtr z pijáku a já jsem děsně nešikovná. Měla jsem za trest sehnat jiný. Babička chodila kolem laboratorního skla, tak koupila takový pěkný, zdobený broušením. Škola na tom jistojistě vydělala.
Práce s vlastním hněvem je běh na dlouhou trať a úkol na celý život. Holt každý jsme něco dostali do vínku a máme šanci s tím pracovat a něco s tím dělat.
Tak nějak bych to synovi vysvětlila, možná mu řekla, že to bylo jednou a dost. Poprvé to nechám spravit, podruhé už ne a bude si muset vymyslet způsob, jak na opravu vydělat.